Je běžné, že ve chvíli, kdy se člověk dostane do rukou právníků a do mašinérie zvané soudní proces, není tomuto moc co závidět. Protože v takovém případě hrozí nejednou buď zkažený život, nebo zdánlivě nekonečné tahanice s úmyslem dobrat se svých nezadatelných práv. A ať už se člověk domáhá svých nároků nebo jsou cizí nároky vymáhány na něm, není o co stát.
Ovšem i výjimky existují. Třeba takoví právníci, jejichž oborem je náhrada za zpožděný let a vše, co s touto souvisí. Ti mohou prokázat člověku neocenitelné služby ve chvílích, kdy se tento domáhá svých nároků, jež se mu pokouší nějaký ten letecký dopravce upřít.
Tedy finanční kompenzace v případě, kdy je let opožděn natolik citelně, že se na něj vztahuje evropská regulace EC 261/2004. Regulace, která pasažérovi zpožděného letu skýtá nárok na odškodné, jež může v závislosti na délce zpoždění a vzdálenosti mezi počátkem a koncem cesty dosáhnout až vcelku příjemných šesti set eur.
Aby se člověk nároku na tuto částku dočkal, musí být splněny následující podmínky:
– Jak již zaznělo, musí být let náležitě opožděn.
– Na vině tomuto zpoždění musí být letecký dopravce sám.
– Musí jít o let operovaný leteckou společností sídlící v Evropské unii, Norsku či Švýcarsku nebo na Islandu, respektive musí jít o let v rámci tohoto území nebo z některé z těchto zemí mimo uvedený prostor.
Ovšem i když tomu tak je, nejednou se člověk sám domáhá onoho odškodnění marně. Protože s ním letecká společnost ve snaze ‚ušetřit‘ nekomunikuje, nebo se vymlouvá na situace, kvůli nimž zpožděné pasažéry odškodňovat nemusí, jako jsou
– špatné počasí
– přírodní katastrofa
– bezpečnostní situace
– omezení letového provozu
– nebo stávka zaměstnanců třetí strany
A právě v takové situaci přijdou specializovaní právníci vhod. Protože ti jsou nejednou těmi jedinými, kdo mohou zjednat nápravu, a to klidně i soudní cestou. Protože je to jejich každodenní chleba a oni tak vědí, jak konat, a bývají úspěšní. A navíc nabízejí podmínky, v nichž poškozený nemůže na jejich službách tratit.
S takovými právníky je radost mít co do činění. Nemyslíte?